Moderně střižený zákon
Oproti stávající normě je nový Zákon o policii napsán opravdu moderně a i když je frázovitý, jak se na správný zákon sluší, nenechává moc prostoru pro pochyby o tom, že to s námi policie má myslet dobře. Úkoly policie jsou vyjmenovány jasně a na pozadí toho, jak jsou za sebou seřazeny, lze – pokud to není jen zrcadlení mých zbožných přání – tušit logiku stavící prevenci kriminality na první místo a vyšetřování trestné činnosti až jako koncové řešení v situacích, kdy preventivní mechanismy selhaly.
Velkou novinkou je Hlava IV Zákona, která stanovuje spolupráci policie "s orgány veřejné správy, s právnickými a fyzickými osobami a sdruženími občanů" jako jeden ze základních nástrojů práce policie. Přesto, že policie měla i v minulosti povinnost spolupracovat v různých věcech dánu různými zákony, tohle je opravdu průlom (a samozřejmě to nemá nic společného se spoluprací z ranku "nabídek ke spolupráci" komunistické Státní bezpečnosti).
Povinná otevřenost policie
Mnoho výmluv, když odmyslíme administrativu a další problémy, padala totiž v minulosti na vrub nedostatečnému legislativnímu ukotvení preventivní činnosti jako jedné z povinností policie. Častým důvodem nespolupráce či nekoordinace s městskými orgány či neziskovými organizacemi, který policisté uváděli, byla jejich neochota či nezájem o společný postup.
Obě překážky zákon odstraňuje – a vůli ke spolupráci (zejména v oblasti prevence kriminality, jíž se uvedené výmluvy týkaly nejčastěji) tak činí na obou stranách do jisté míry vymahatelnou. To je dobrá zpráva – změna zákona sama o sobě ochotu ke společné práci samozřejmě nepřinese, ale přinejmenším zakládá povinnost pokoušet se o ni (k tomu je ještě třeba dodat, že pochopitelně existují policisté, kteří žádný takový zákon nepotřebují a bez výmluv si vystačili se zdravým rozumem, avšak přinejmenším opticky nepředstavují většinu).
Odvážná policie
Návrh zákona samozřejmě není a nikdy nemůže být dokonalý a dříve nebo později se objeví kritika jeho slabších míst – to je jenom dobře (už teď je například zřejmé, že návrh nepočítá s nejdůslednější variantou veřejné kontroly policie – více zde). Pokud budou legislativci schopni kritiku přijmout, ještě lépe. Z pohledu žádoucího směřování Policie ČR je ale návrh rozhodně krokem správným směrem a rizika, která jeho myšlenku ohrožují, se nerodí na veřejnosti, ale uvnitř policejní organizace.
Používat nový zákon v praxi totiž vůbec není lehké. Vzkazů na veřejnost o chystané změně vyslalo už ministerstvo i vedení policie víc než dost – nyní přišel čas začít přesvědčovat lidi uvnitř, že to nové vedení myslí s reformou vážně. Nejrůznější příklady z minulosti totiž jasně ukazují, že na vrchu pyramidy přijaté rozhodnutí se bez další podpory může změnit či úplně ztratit sílu, než propadne do nejnižších pater policejní struktury. V případě nového Zákona o policii by to byla promarněná šance.