Jak si máme tuto překvapivou míru
pozitivních výpovědí o policii vysvětlit? Důvody jsou dva (pomineme-li
pochybnost, která se o podobných výzkumů objevuje vždy – totiž že zadavatel
ovlivňuje výsledek svým zadáním; to nelze nikdy vyloučit, ale chce se mi věřit,
že výzkumná agentura, která chce být dlouhodobě úspěšná, si takový obchod
nemůže dovolit).
Za prvé je velmi zatěžko
srovnávat jakékoliv výzkumy, prováděné různými agenturami, protože jejich
metodika se vždy liší (to platí do značné míry i tehdy, kdy jsou ve
srovnávaných průzkumech od dvou různých agentur použity totožné otázky). Z toho, že GfK uvádí
v březnu 2007 míru celkové spokojenosti obyvatel s činností Policie
ČR na úrovni 37% a Ipsos Tambor o čtyři měsíce později míru celkové
spokojenosti s prací Policie ČR – tentokrát v okolí bydliště – na
úrovni 72% zkrátka nelze usuzovat na nějaký trend – spíše je to hezká ukázka
toho, že dvakrát totéž nemusí být totéž.
Za druhé – a to je významnější – mezi
průzkumy z let 2004 a 2007 vedení policie pozměnilo pohled na to, co
vlastně chce zjišťovat. Zatímco ve tři roky starém průzkumu jsou prezentována
zjištění o vnímání policie jak na obecné úrovni, tak z pohledu místa
bydliště odpovídajících, v současné zprávě už je prezentováno jenom druhé
hledisko. Vlastně je to správně – obecný pohled na policii udávají celoplošná média,
která informují především o velkých úspěších a velkých průšvizích v řadách
policie, které se občanů zpravidla přímo nedotýkají – je tedy
mnohem rozumnější zabývat se tím, co vyvozují občané ze své bezprostřední
zkušenosti s činností Policie ČR. Pokud by to naznačovalo posun od vnímání
médií ze strany vedení policie jako nepřátelské velmoci k jejich chápání jako
„nutného zla", které o nejrůznějších nešvarech (nejenom u policie) informuje ve
jménu společenského blaha (a dobré prodejnosti inzertních ploch,
samozřejmě…), jenom dobře…
Řeč je tedy o vnímání činnosti policie
v okolí bydliště; důvěru v PČR zde deklaruje 85% dotázaných a 88%
z nich se cítí bezpečně, zjevně tedy nemají důvod k nespokojenosti (ke
všem důvodům je třeba připočíst i fakt, že Česko je oáza klidu a o mnohých
problémech, s nimiž se potýkají policejní sbory v některých zemích na
západ od našich hranic, máme naštěstí místo bezprostřední zkušenosti jenom
mlhavé představy). To je dobrá zpráva – občané jsou policistům, sloužícím
v jejich okolí, převážně nakloněni. Vedení policie má tedy skvělou startovní
pozici pro naplňování vize policejní práce jako služby veřejnosti, zaměřené na
řešení místních problémů s podporou (či dokonce za spolupráce) místních
obyvatel (tak by se dalo stručně přeložit vrcholnými představiteli policie stále
častěji používané „zaklínadlo" – community
policing). Musí si však být vědomo toho, jak velký úkol před
sebe staví a nespoléhat se na to, že vše zvládnou policisté na základních
útvarech – bez podpory shora a bez nezřídka bolestných kroků to nepůjde. Závěr
vedení PČR, podle nějž se policie „vymanila z pozice čistě represivní složky a
z větší části už prošla procesem transformace ve službu veřejnosti" proto
vnímáme jako poněkud předčasný – naopak ve výsledcích průzkumu spatřujeme další výzvy (byť je jejich doložení vzhledem k omezeným možnostem
důvěryhodného srovnávání dat z různých výzkumů problematické):
Při srovnání tři let starého a
v současnosti prezentovaného průzkumu nedošlo k nijak výrazné změně
v otázce chování policistů – s jejich nesprávným nebo nevhodným
chováním se setkalo v roce 2004 29% dotázaných, o tři roky později
to bylo 28 procent. Podobné je to i s uplácením – na otázku, zda se někdy díky úplatku vyhnuli nějakému problému s policií, odpovědělo kladně
před třemi lety 7%, letos 6% dotázaných. V obou případech se jedná o pokles
o jedno procento – nejspíš ale nepoukazuje na vymírání těch, kdo
v minulosti byli součástí úplatkářského kolotoče (nebo měli
s policisty špatnou zkušenost) – taková změna ve statistickém vyjádření jednoduše
nic neznamená, jedno procento (stejně jako jedna vlaštovka) zkrátka jaro
neudělá.
Vedení policie pro sebe z výzkumu
vyvodilo (byť stále dost obecné) úkoly – třeba "zintenzivnit veškerá opatření směřující k eliminaci korupčních jevů v činnosti policie"
(úkol č.8) nebo "využít výsledky výzkumu při přípravě a realizaci reformy Policie ČR"
(úkol č.9). Součástí reformy by tak mohla být i
proměna přípravy policistů pro výkon služby s ohledem na jejich chování. Zda se výsledky výzkumu odrazí v praxi bychom proto za tři roky spíše než z dalšího nárůstu nepříliš konkrétní obecné spokojenosti mohli poznat z toho, o kolik poklesnou dva posledně zmíněné ukazatele…